…a jógu učím v Indii

Loni na podzim začal vycházet nový (a myslím, že i hodně povedený) časopis Reportér a v jeho druhém čísle, v říjnu roku 2014 vyšel článek s tímto titulkem. Tomáš Poláček, zdatný reportér z Reportéra se mnou v létě, těsně před mým třetím odjezdem do Indie dělal rozvor o životě jogínky, hodné dcery a manažerky. Vše bylo jak jinak, než tak trochu zaběhu. 🙂 Pamatuju si jak se jeden večer po srpnovém focení do Reportéra choulím v dešti pod stromem na Vyšehradě po boku Irského přítele a Tomášovi do telefonu rozvíjím nit svého příběhu. A protože jsme to prostě za 45 min nestihli, o pár dní později vyskakuju z tramvaje na Letné a sedíc na zdi s výhledem na Prahu mu opět transrepublikově přes mobil vykládám své pikantnosti ze života v tantrické komunitě a ať to „prosím prosím vlastně radši netiskne, bo jsem z přísné rodiny s evangelickými kořeny“… 🙂

Za rok se změnilo mnohé, byl i čas zapracovat na svých kořenech, návrat do Čech, další cestu do Indie, na Bali a různá místa po Evropě, ale především to byl čas tvoření jakéhosi interního souladu mezi světy různých kultur a snahy o integraci uvnitř. S chutí se tedy nyní dělím o tento archivní Reportérův článek: chemička-jogínka z pohledu Tomáše Poláčka, kterému tímto děkuji za vytvralost a že si ustál mé neustálé komentáře. Až později mi došlo, že když se „mého“ příběhu chopí někdo zvenčí je to báječný trénink na jogínskou Aparigráhu, tj. nelpění. Nic nebude nikdy přesně takové, jak si to představujeme, neboť každý to vidí torchu jinak. A má na to nárok. Howgh 🙂

Přeji příjemné počtení

 

(a kdo by měl chuť vydat se do Indie, pojedu zase v únoru… 🙂 )

Reporter-2014-Dagmar3

 

 

 

 

Reporter-2014-Dagmar4

 

 

Reporter-2014-Dagmar2

Share Button