Adventní ladění a tradice

Člověk by skoro řekl, že těmi věčnými odjezdy a příjezdy se může cítit doma všude …a nikde. Ale já čím dál tím více zjišťuji, že mám jasno 🙂 Těší mě už pár let nořit se o kousek hlouběji do vánočních tradic – těch českých. A také jejich propojování s jógou. Ač se to může na první pohled zdát jako dva… Read more →

Kontinuum: rozpouštění, odkládání a vyživení

Obvykle denně omýváme naše těla, vyplachujeme sem tam nějakou tu dutinu i zevnitř, možná i střeva od usazených odpadů, odkládáme staré nánosy. Používáme bio kosmetiku, snažíme se jíst zdravěji, používat čisticí prostředky šetrnější k přírodě, méně plastů… Třídíme šatník, necháváme již dále nepotřebné věci opět kolovat ve spotřebním řetězci, možná i nakupujeme méně zbytečností. Tušíme, že čím méně toho budeme obecně… Read more →

Intimita a skandální odhalení

Intimita nespočívá v tom, jak moc odvážní jsme na poli fyzické nahoty, ale jestli jsme ochotni odhalit to, co se odehrává v našem nitru. Jsme ale vůbec schopni a ochotni „obnažit se“ sami před sebou?  Přiznat si sám sobě věci tak, jak jsou, bez přikrášlení a házení viny na ostatní, je asi nejdůležitější krok, ke kterému se rozhodneme.  Ale samozřejmě to není… Read more →

Dolce Vita

Malá romantická dovolená v Itálii. Těším se, že zas využiju po delší době svou trochu zaprášenější italštinu, dám si několik panáků toho skvělého kafe, které normálně nepiju, ale v Itálii dělám výjimku, neb si ho můžu dát „na stojáka“ v kdejakém nárožním baru či kavárně tak dobré, že prostě neodolám, spočinu mezi tisíci let starými sloupy v Římě a možná konečně navštívím Koloseum, do… Read more →

Úplňkový…

Uprostřed tornáda stojím a vše se vznáší. Pocity nepohody, nedorozumění, nepochopení, nic nějak nezapadá, vše je v pohybu, ale v takovém, nad kterým nemám žádnou moc. Read more →

Okamžiky štěstí

Okamžiky mého štěstí – malé záblesky – mi vytanuly na mysli, když jsem chtěla začít psát… ale také titul knihy, kterou mi můj mladší bratr nadělil loni k Vánocům, a teď na mě vykukuje rozečtená na nočním stolku. S chutí na nějakou odlehčenou beletrii jsem se do čtení pustila už v zimě. Ovšem, hnedle na prvních stranách hlavní hrdince, mladé dívce, zemřeli… Read more →

Vibrace života

Žít nebo raději nežít? Také jste si někdy položili tuto otázku? Někdy pod závalem toho všeho starého interního harampádí i aktuálního vnějšího možná pochybujeme, jestli to vše, co děláme, jak žijeme, že vůbec existujeme, má smysl. Téma života jako oslava zní jako jedna velká párty, ale my se možná necítíme stále (o)slavně, neb zažíváme své lidské nahoru-dolů-nahoru-dolů… Sinusoida nebo nějaká… Read more →

Láska-vost

Laskavost sama k sobě. Že by od slova láska? O sebelásce a přijímání už řeč byla. V tomto směru ledasjaký led byl narušen, třeba i roztál a kry se daly do pohybu a celkem se radují z globálního oteplování srdce. Pomaloučku, polehoučku. Sem tam s pomocí plamenometu, jak už to u ohnivých znamení bývá… Read more →

Kouzlo hojnosti

Když jsem si teď v létě dovolila pokus o retreat od své potřeby něco nutně dělat, být všem k dispozici a jen tak chodila lesy slovenskými i českými, došla mi jedna hezká věc. Platí nejen na putování po horách, ale i na putování životem. Sem tam člověk vyleze na kopec, zdolá vrchol, zadýchá se, posune své možnosti…  Mít cíle je fajn. Jen… Read more →

Čilá imperfekce

Chci chci chci. Být perfektní. Nejlepší, nejúžasnější. Nejlépe ve všem. Světice křížená s Xenou a trochu té Catwoman a možná ještě špetka nějaké další super ženy. Jo jo, je tam. Něco ve mně, co vážně věří, že tohle jde. Má vnitřní Tyranka, která má „zmáklý můj potenciál“ a „ví“, že to jde. Teda, tvrdí to a podle toho funguje. Má tendenci… Read more →