Vánoční ladění podle české tradice

DSCN1097Člověk by skoro řekl, že těmi věčnými odjezdy a příjezdy se může cítit doma všude …a nikde. Ale já čím dál tím více zjišťuji, že mám jasno 🙂 Těší mě už pár let nořit se o kousek hlouběji do vánočních tradic – těch českých. A také jejich propojování s jógou. Ač se to může na první pohled zdát jako dva rozdílné světy, mají mnoho společného.

Chvilky pro sebe, kontemplace uplynulého roku, témata korunová a srdeční čakra, které jsou společným součinitelem a propojením těch možná na první pohled různých tradic v nás (křesťanských vánoc a východní jógy).  Do „jógových adventních chvilek“ se nořím sama, ale i společně s druhými – jógové semináře v adventním čase jsou už moje malá tradice. Čas ponoru, zastavení se uprostřed toho všeho a rozsvěcení nejen světýlek venku a ve svých domech, ale „úplně doma“ – rozsvěcení svého vnitřního světla.

 

Advent znamená příchod, je to doba očekávání, uvnitřnění. A příhodně k tomu nám příroda nadělila dlouhé zimní večery a noci, abychom měli dostatek času a prostoru na cestu dovnitř. Nikoli dovnitř do nákupních center, ale cestu dovnitř sebe.

Abychom se tolik nebáli té tmy, máme tu adventní věnec, který symbolizuje vítězství světla nad tmou, dobra nad zlem a také samozřejmě zimní slunovrat s příslibem příchodu nového zrození světla.

Hezkých pár let jsem na Slunovrat dělala sama i s dalšími 108 pozdravů slunce – taková jógová oslava – však se na něj, na to Slunce a více světla už chvíli teď v zimě těšíme…  Nyní Slunovrat slavím už více interně, skrz meditativní chvilku – je fajn „vychytat“ přesný čas Slunovratu a prostě si sednout na chvilku do ticha a naladit se. Každý slunovrat je důležitý energetický posun a být sám/sama se sebou v ten přesný čas, nebo alespoň na chvilku během dne, má mysl. Letos v roce 2018 vychází zimní slunovrat na 21.12. ve 23.23. Vyzkoušejte. Nádech, výdech, teď  a tady.

A co ty české vánoční tradice?

Po pár letech strávených jógovým ponorem v Indii, Thajsku a na Bali mě při mém vánočním kořenění doma zajímalo, jestli jsou nějaké „kuchařky“ jak na to z té „české strany“. Asi před dvěma lety, pořídila jsem tedy malou tenkou praktickou knížku Naše tradice od Ladislavy Sůvové a zvídavě začala zjišťovat, jak na to šli naši předci. Už pod názvem knihy stojí toto: “ Tradice je duchem národa, jeho ochranou, jedinečností, výjimečností a moudrostí.

Ať už si je uvědomujeme nebo ne, máme kořeny zapuštěné do naší země a ty nás živí. Je tedy dobré se na ně naladit a možná tak získat více síly. Zejména v tomto čase.

A také víme, že není náhoda, že slavíme Vánoce zrovna okolo zimního slunovratu – přestože jsou trochu posunuté až „za“, což není úplně energetický výhra, ale pořád se můžeme „vézt“ na synergické vlně propojení tradic.

Jak tak kráčíme tou svou krajinou, možná aktuálně i plnou temna tak, jako ty dlouhé zimní večery, máme čas na zamyšlení nad sebou samými. Krásně nám k tomu ladí každá ze čtyř adventních nedělí – první s energií křtu, druhá s rozjímáním o vztazích, třetí o vzdání úcty sám sobě a čtvrtá o uctění, řekněme, neviditelných bytostí, s otázkou: V co věřím?

Čtvrtá adventní neděle je čas, kdy vzdáváme díky a možná tvoříme své vlastní osobní modlitby. Ne náhodou jsem dnes kdesi viděla krásnou inspiraci: „modlitbou hovoříme k Bohu, meditací nasloucháme“. A stačí jen dodat: ať už našeho Boha vidíme v čemkoli a možná nakonec tou velkou oklikou i sami v sobě.

Možná vás bude inspirovat i tato krásná modlitba, kterou se mnou sdílela Marie Madeira, a zní:

 

Já jsem, já jsem, já jsem,

ta mocná Boží Přítomnost ve mně

krystalickou energií rozpouštějící vše,

co mi brání prožívat (doplňte si co: lásku?/radost..?)

kvantovým způsobem TEĎ.

 

Zvláštní den 24.12., který nazýváme Štědrým dnem, má svůj vlastní rytmus. Ať už věříme, že je to den, kdy se narodil Ježíš, nebo ne, naši předci nám vyšlapali cestičku v podobě určitých tradic a navnímali cosi, co funguje zřejmě i nyní. Můžeme to zkusit otestovat a uvidíme. 🙂

V 8 hodin ráno se budíme do energie pokory a vděku, vynecháme snídani a zachováváme postní dopoledne. Ve 12 hodin přichází energie trpělivosti a k obědu si dáme jen jablečný štrůdl s ořechy jako vzdání díky Matce Zemi. V 15 hodin přichází energie pokání. Tu možná na vlastní kůži známe jako čas lítostivosti a popř. rodinných hádek – takže je dobré být ve střehu a nenechat se unést. Může být pěkné vyrazit na procházku vyhlížet první hvězdu. V 18 hodin přichází energie míru a obvykle tou dobou i večeříme. Kniha české tradice zmiňuje čočku nakyselo – znamení hojnosti, kubu – skromnosti, rybí polévku – pokora a klasiku kapra s bramborovým salátem. Pod talířem máme mince a s nimi dáváme díky za hojnost. Obvázaný stůl a stromeček řetězem značí pospolitost a večeře končí nakrojením vánočky (ta se pekla 2 dny před štědrým dnem v počtu takovém, jaký je počet členů rodiny). A konečně, ve 23 hodin přichází energie splněných přání. Je čas si přát od srdce, napsat, vyslovit a spálit ten papír. Zpečetěno.

 

Boží hod 25.12. je pak dobré trávit s rodinou v energii soužití, rozjímání a radosti a ne po návštěvách –  na ty se hodí 26.12.

Svůj význam má i Silvestr – rekapitulace uplynulého roku, zamyšlení. Totéž známe i v tradici Slunovratu (v noci 21./22.12.). Poskládat si své hodnoty a přípitkem stvrdit své slovo.

 

Předsevzetí je dobré tvořit až po Novém roce.

 

A kdo má chuť tyto energetické posuny podpořit praxí jemné tantrické jógy a meditace, může se přidat v pondělí 3.12. či v neděli 16.12. pro Adventní ladění, ve čtvrtek 20.12. na Tantrajógu na Slunovrat a na Novoroční vyladění ve čtvrtek 3.1. a pondělí 7.1. Více zde…

 

Přeji krásné tradiční svátky a vlídné interní Vánoce

 

Dagmar Volfová

simhayoga.cz

 

 

Kniha Nase tradice - titulni stranaInformace o tradičním prožívání vánoc v tomto článku:

Kniha Ladislavy Sůvové: Naše tradice

(malá, tenká, dobrá 🙂 )

Share Button